Pečovatelé o nemocné ve Svaté zemi a ochránci poutních míst
Cyklus přednášek Jakuba Rychtara: Řád

I v dalším semestru si budeme vyprávět o dějinách řeholních řádů – o jejich vlivu na náboženský život a kulturu středověké a raně novověké Evropy. Věnovat se budeme tentokrát rytířským řádům a řádům mendikantským (žebravým).

U kolébky řádu stál kolem roku 1040 špitál svatého Jana Slitovníka a obchodníci z jihoitalského Amalfi. Postupně se johanité zaměřovali nejen na péči o nemocné, ale také na ochranu poutních míst. Původně benediktinskou řeholí řízené bratrstvo se osamostatnilo roku 1099 a roku 1119 jej již s řeholí sv. Augustina schválil papež Paschal II. Po pádu Jeruzaléma roku 1187 přesídlil špitál nejprve do Akkonu. Jeho představený, užívající od roku 1267 titul velmistra, přebýval ke konci 13. století na Kypru a od roku 1309 až do dobytí ostrova Turky roku 1522 na Rhodu. Roku 1534 udělil císař Karel V. johanitům v léno Maltu, jež se stala hlavním sídlem velmistra až do obsazení ostrova Brity roku 1800. Johanité fungují dosud, a to jako Suverénní vojenský hospitální řád sv. Jana v Jeruzalémě, na Rhodu a na Maltě.

Přednáší: Jakub Rychtar. Ilustrační obrázek Wikimedia commons.