Ze Svaté země do Pobaltí k vlastnímu řádovému státu
Cyklus přednášek Jakuba Rychtara: Řád

I v dalším semestru si budeme vyprávět o dějinách řeholních řádů – o jejich vlivu na náboženský život a kulturu středověké a raně novověké Evropy. Věnovat se budeme tentokrát rytířským řádům a řádům mendikantským (žebravým).

Řád se vyvinul z původně špitálního bratrstva brémských kupců při poutnickém špitálu v Akkonu. Po souhlasu papeže Klementa III. roku 1191 se stal řádem špitálním a roku 1198 byl potvrzen jako řád rytířský. Po pádu Akkonu a ztrátě dalších pozic ve Svaté zemi bylo přeneseno sídlo nejvyššího představeného nejprve do Benátek a roku 1309 do Marienburgu v Prusích, které se staly řádovou zemí. Od počátku 13. století se němečtí rytíři rychle šířili po celé Evropě. Když roku 1525 přešel velmistr k luteránství, stala se hlavním sídlem představeného komenda v Mergentheimu. Od 17. století se řád usídloval zejména na území Moravy a Slezska. Hlavním sídlem řádu se stal v 19. století Bruntál.

Přednáší: Jakub Rychtar. Ilustrační obrázek Wikimedia commons.