Nová kniha o poválečném teroru v Ostravě a jeho soudobých ozvěnách
Román Sad kostí odkrývá jeden z nejtemnějších excesů našich poválečných dějin: existenci internačního tábora Hanke v Moravské Ostravě. Kniha ukazuje, jak dlouholeté mlčení o historických traumatech vytváří podhoubí pro manipulaci a moderní fanatismus, který může vést k novým zločinům. Přednáška se zaměří především na historické pozadí románu a jeho znepokojivý přesah do současnosti.
Tábor Hanke v Nádražní ulici původně sloužil k internaci Němců podezřelých ze spolupráce s nacistickým režimem. Během pouhých několika dní se však proměnil v dějiště brutálního, až zvrhlého mučení a vraždění jak příslušníků SS, tak řadových civilistů.
Skupina sadistických dozorců zde připravila o život tolik lidí, že by rozsah masakru šokoval i ve specifické atmosféře poválečného revanšismu. Aby své zločiny utajili, pokusili se pachatelé stovky obětí zamaskovat fingovanou vzpourou a dalšími krycími manévry. Těla zavražděných pak najatí spolupracovníci potají sváželi do dnešního sadu Milady Horákové v samém centru Ostravy, kde je zakopávali pod zem. Ostatky tam leží dodnes, aniž by o tom většina obyvatel města měla nejmenší tušení.
Vedle historické linky Sad kostí ilustruje, jak se reálné historické události zneužívají k ospravedlňování soudobého násilí a nenávisti. Tento mechanismus dnes a denně vídáme v debatách o sudetských Němcích (“přijdou si pro naše domy”) nebo nejnověji o ukrajinské migraci (“jsou to všechno banderovci”).
Román tak funguje jako mrazivé varování: pokud se k vlastní minulosti nepostavíme čelem a neprojdeme si poctivou sebereflexí, dáváme manipulátorům do rukou zbraň ukovanou z našich vlastních stínů.