Letos v listopadu uplyne 40 let od smrti jedné z největších českých malířek 20. století – Toyen (vlastním jménem Marie Čermínová). Tato umělkyně je dnes nejvíce známá svými snovými obrazy na plátně, neméně důležitá ale byla i její knižní tvorba. Soupis knižního díla této umělkyně vytvořil v roce 2003 sběratel Petr Ladman, který dospěl k obdivuhodným 516 položkám.
Soupis je součástí publikace Knihy s Toyen autorů Lenky Bydžovské a Karla Srpa, jež vyšla téhož roku v nakladatelství Akropolis. Už toto číslo samotné svědčí o mimořádném zájmu o knihu, který Toyen provázel po celý život.
Knižní obálky
Byl to Jindřich Štyrský, který ji v polovině 20. let přizval ke spolupráci na knižních obálkách. Česká wikipedie uvádí, že Toyen celkem vytvořila na 500 knižních obálek. Nejvíce pracovala pro ve své době progresivní nakladatelství Odeon, Melantrich (často to byly knihy jejích přátel, mezi které patřili např. Jaroslav Seifert, Vítězslav Nezval nebo Jindřich Honzl) či Škeříkův Symposion. Nakladatel Rudolf Škeřík velmi dbal o kvalitní výtvarné vybavení svých knih. V letech 1929 až 1938 pro něj ilustrovala nebo graficky upravila na padesát titulů. Obálek společně vytvořených se Štyrským sice není mnoho, jejich pojetí je ve vývoji české avantgardní tvorby zásadní. Technika fotomontáže umožnila, aby každý přebal vyjadřoval ve vizuální zkratce vlastní příběh. Obálka se měla stát řečeno slovy Karla Teiga „plakátem knihy“, přičemž obsah knihy je třeba vizuálně realizovat a evokovat, nikoli opisovat a napodobovat. Velký důraz byl kladen na typografii, která je také výtvarným uměním. Mezi nejkrásnější obálky té doby patří Schulzova Dáma u vodotrysku či Nezvalův Falešný mariáš.
Ve třicátých letech ilustrovala dětské knihy pro různé nakladatele, zejména pro Družstevní práci a Dědictví Komenského. Tohoto úkolu se zhostila velmi dobře, svět dětí byl jejímu chápání blízký. Do této doby patří např. Anička skřítek a slaměný Hubert od Nezvala nebo Veselé pohádky z celého světa, které sebrala Marie Majerové.
Období surrealismu
Toyen byla spolu s Karlem Teigem, Jindřichem Štyrským, Bohuslavem Broukem či Vincencem Makovským zakládající členkou Skupiny surrealistů v ČSR. Ta se u nás ustavila na jaře 1934. Ve stejném roce vyšly v Československu slavné Bretonovy Spojité nádoby. Toyen pro knihu navrhla velmi působivou obálku,– koláž ze starých xylografií, o které prý sám Breton prohlásil, že je skvělá. Techniku xylografických koláží používala i v předválečných obálkách a ilustracích k surrealistickým pracím. Jmenujme Nezvalův román Řetěz štěstí nebo sborník Ani labuť, ani lůna , vydaný ke stému výročí úmrtí K. H. Máchy. Součástí její surrealistické tvorby byly od druhé poloviny 30. let kresby k básnickým sbírkám, v nichž zpracovávala stejná témata jako na svých malířských plátnech.
Detektivky a exil
Od roku 1938 se Toyen zabývala i detektivním žánrem. Tvořila obálky pro významné detektivní řady, jako byly např. Podání ruky nebo Přátelé hodnotné detektivní literatury. Autoři publikace Knihy s Toyen k tomu uvádějí : ….“ Vice než dvacet fotomontážních obálek učinilo z Toyen specialistku, která dokázala v poutavé zkratce zachytit klíčový okamžik příběhu. …Jejich častými motivy se staly tváře vyděšených obětí a hrozivé stíny přicházejících vrahů“.
V roce 1947 odešla Toyen spolu s básníkem Jindřichem Heislerem do exilu. Jejich novým domovem se stala Paříž, kde se malířka hned připojila k surrealistické skupině. Přispívala do sborníků a časopisů vydávaných skupinou a zúčastňovala se společných výstav. Věnovala se též volné tvorbě. V roce 1953 vyšla v nakladatelství Éditions Sokolova v Paříži dvojjazyčná francouzsko-anglická monografie nazvaná Toyen, texty napsali její přátelé Andre Breton a Benjamin Péret. Mimochodem toto nakladatelství založila Meda Sokolová, později provdaná Mládková. Ani v cizině neopustila Toyen ilustrační tvorbu, svými kresbami doprovázela hlavně knihy svých přátel surrealistů, např. Annie Le Brunn nebo Benjamina Pereta.
V padesátých letech minulého století se na Toyen mělo zapomenout. Teprve uvolněná 60. léta probudila o tuto jedinečnou českou malířku zájem, a ten naštěstí trvá dodnes. A nejen u nás, ale i v cizině. Její obrazy patří dlouhodobě a zcela právem k nejvýše ceněným českým dílům v zahraničí.
V letošním roce získala Městská knihovna v Praze bibliofilii Le Puits dans la tour od surrealisty Radovana Ivsice z roku 1967 se skvostnými ilustracemi Toyen. Přijďte si ji k nám do oddělení vzácných tisků spolu s ostatními knihami od této jedinečné ilustrátorky prohlédnout.
Jana Kozáková, vedoucí Vzácných tisků