Letos má dvojí výroční jeden z našich neznámějších avantgardních malířů první poloviny 20. století Josef Šíma. Vedoucí vzácných tisků Jana Kozáková připravila poutavý článek o jeho knižních ilustracích.
Josef Šíma
Josef Šíma se v roce narodil v 19. března 1891 v Jaroměři, v rodině výtvarníků, jeho dědeček byl sochařem a kameníkem, otec učitelem kreslení. V letech 1910–1914 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Jana Preislera a Vlaho Bukovace, kam přestoupil z Uměleckoprůmyslové školy. Za první světové války musel narukovat na frontu. I když žil tento umělec od roku 1920 ve Francii, vazby se svou otčinou naštěstí pro nás nikdy nepřerušil. Byl členem Devětsilu a Spolku výtvarných umělců v Brně. Přispíval do Lidových novin a řady kulturních časopisů, ve kterých informoval o pařížských výstavách a umělcích. Soubor Šímových názorů na výtvarné umění vydala Galerie hl. města Prahy v roce 2006 u příležitosti jeho výstavy (Josef Šíma – Návrat Theseův).
Ve druhé polovině 20. let Šímu ovlivnila skupina básníků Le Grand Jeu (Vysoká hra), která se snažila o rozšíření hranic lidského poznání. Její členové se zajímali o nevědomí, archetypy, mýty, i myšlenky východní filozofie. V té době našel Šíma vlastní výtvarný jazyk, pro který je příznačná imaginace, vycházející často z nevědomých zdrojů psychiky.
Protože žil Šíma padesát let ve Francii, je někdy považován za francouzského umělce. Zemřel v Paříži 24. července 1971.
Šmejkal o Šímovi (paní Germainová)
Výtvarný kritik František Šmejkal, autor umělcovy rozsáhlé monografie Josef Šíma vydané v Odeonu v roce 1988 uvádí, že Šíma za celý život Ilustroval více než 70 knih. My se zaměříme jen na některé uložené ve fondu oddělení vzácných tisků.
Josef Šíma měl štěstí , že v Paříži našel v roce 1921 podnájem u Louise-Denise Germainové, známé specialistky na umělecké knižní vazby. Ta jej dokonce ve svém podniku i zaměstnala. František Šmejkal k tomu píše: „U paní Germainové nalezl velmi brzy i druhý domov s hlubokým citovým zázemím, porozuměním a respektem ke svému malování. Kultivované prostředí této rodiny , udržující živé styky se současnými umělci, mu připomínalo jeho brněnský domov a pomohlo mu rychleji se aklimatizovat v jeho v neznámém, vzrušujícím, kosmopolitním, ale zároveň vůči cizincům značně lhostejném světě“. Germainová jej přivedla k práci s krásnou knihou. Ta se pak stala jednou z významných složek jeho umělecké tvorby. Později se Šíma oženil s Nadine, dcerou paní Germainové, a v roce 1926 získal francouzské občanství.
Nakladatelská spolupráce
V Čechách Šíma spolupracoval nejvíce s nakladatelem Otokarem Štorch-Marienem, který vlastnil nakladatelství Aventinum a s Janem Fromkem, majitelem Odeonu. Z produkce nakladatelství Aventinum je určitě třeba zmínit dvě knihy. Tou první je soubor povídek francouzského filmového publicisty Jeana Delucca Lidé z baru. Najdeme zde jemné studie lidských tváří, které ilustrátor pořídil v přístavech na jihu Francie. Tou druhou je spíše podprůměrná básnická sbírka Otakara Štorch-Mariena Venuše s červenou parukou, kterou Šíma nemohl svému nakladateli odmítnout. Díky Šímovým půvabným ilustracím je dnes tato bibliofilie často vyhledávaná sběrateli. Celkem bylo vytištěno 600 číslovaných výtisků, z toho prvních třicet bylo ilustrátorem ručně kolorováno.
Autor již zmíněné monografie píše, že Šíma vyzdobil v letech 1925–1926 pro Odeon sedm titulů. Ediční politika Odeonu souzněla se zaměřením Devětsilu. Šíma zde mohl ilustrovat knihy autorů jemu blízkých jako byli Nezval, Seifert nebo soudobí francouzští autoři. Některé dokonce i překládal. Ve známé Seifertově sbírce z roku 1925 Slavík zpívá špatně. Ilustrátor stejně jako autor veršů vytváří novou skutečnost, která je výlučně výrazem básnického prožitku světa.
Z francouzských překladů zmíním básnickou prózu Zuzanku a Tichý oceán od Jeana Giraudouxe. Pojednává o dívce, která vyhraje v soutěži cestu kolem světa. Její loď však ztroskotá a Zuzanka se jako jediná z posádky zachrání. Dílo není pojato jako epické vyprávění, ale jako sled lyrických dojmů, vzpomínek či, překvapivých přirovnání. A stejně tak přistoupil k tématu autor výtvarného doprovodu – obrysy jednotlivých věcí se překrývají nebo prostupují.
A ještě na jednu knihu z Odeonu je třeba upozornit. Je to Apollinairova divadelní hra Prsy Tiresiovy, kterou uvedlo ve světové premiéře Osvobozené divadlo. V této hře poprvé použil Apollinaire slovo surrealismus. Šíma k tomuto dílu vytvořil půvabné surrealistickému koláže z výstřižků z reklam na gumové výrobky.
Jana Kozáková, Vzácné tisky
Použité prameny: František Šmejkal: Josef Šíma, Odeon,
Praha 1988