Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic

Kým byl muž, jehož život skončil rukou kata na Staroměstském náměstí? Oddělení vzácných tisků připravilo popularizační článek o této pozoruhodné osobnosti, a také výběr knih, který najdete na konci textu.

• Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic v katalogu

Všestranně renesanční muž

Udivoval šíří svých zájmů a mnohostí svých talentů, byl vpravdě renesanční osobností ve skutečném smyslu těchto slov. Než se jeho životní dráha v 57 letech předčasně uzavřela, stačil být politikem, diplomatem, vojákem ve válce s Turky, spisovatelem, cestovatelem i uznávaným hudebním skladatelem.

Narodil se na hradě Klenová nedaleko Klatov v roce 1564 (přesné datum není známo). Harantové z Polžic a Bezdružic byli starou českou vladyckou rodinou, pocházející z Plzeňska. Od svých dvanácti let byl na přání svého otce pážetem na dvoře knížete Ferdinanda III. Tyrolského na zámku Ambras u Innsbrucku. Jeho nadání se projevilo již v mládí, kdy se naučil sedm jazyků, studoval historii, zeměpis, literaturu, právo, hudbu a výtvarné umění. V 90. letech 16. století působil v habsburském vojsku v armádě, bojující ve válce s Osmanskou říší. Podle dobových svědectví prokázal v bojích velkou zdatnost. V této době zároveň zažil první osobní tragédii – v roce 1597 mu zemřela žena, Eva Černínová z Chudenic. Pravděpodobně na základě této události, a nepochybně i vzhledem ke snaze o získání významnějšího společenského postavení u dvora Rudolfa II., se rozhodl společně se svým švagrem Heřmanem Černínem z Chudenic k cestě do Svaté země. Jejich cesta nebyla ale pouze vyjádřením vztahu k víře, ale byla od počátku zaměřena na pokud možno co nejúplnější poznání cizích krajů a jejich reálií. Jejich cesta vedla do Benátek, odtud se lodí přepravili do palestinské Jaffy (dnes součást Tel Avivu), navštívili nejvýznamnější místa spojená s životem Ježíše Krista a přes Sinajský poloostrov dorazili do Egypta. Zpět do Čech se Kryštof Harant vrátil až po více než dvou letech, v říjnu 1599.

Harantův cestopis

Během své cesty si Harant pořizoval cestovní zápisky, které se následně staly hlavním zdrojem jeho cestopisu, považovaného současnými odborníky ve svém žánru za nejslavnější dílo české renesanční literatury. K jeho vydání došlo ve dvou svazcích v roce 1608 péčí tiskárny dědiců Daniela Adama z Veleslavína pod sáhodlouhým názvem Putování aneb Cesta z Království českého do Benátek a odtud po moři do země Svaté, země judské a dále do Egypta. O první novodobé vydání se v roce 1854 postaral Karel Jaromír Erben v rámci své Staročeské Bibliotéky. Významnou součástí Harantova cestopisu byl jeho ilustrační doprovod. Autorem původních kreseb byl sám autor, pro účely prvního vydání je v podobě dřevorytů zpracoval významný a dodnes ne zcela doceněný ilustrátor a kreslíř Jan Willenberg, půvedem ze Slezska. 47 dřevorytů zhotovených pro „Putování“ zobrazuje v souladu s předlohou architekturu, flóru i faunu Harantem navštívených míst. S velkou přesností jsou zachycena zejména zvířata, s kterými byl autor během cesty v bezprostředním kontaktu – velbloudi, žirafy, pštrosi či koně. Harantovy kresby zachycovaly i obyvatele Palestiny a Egypta, způsob jejich života, náboženské, kulturní a společenské návyky. Mezi obrazovým vybavením nechybí celostránková mapa Středomoří a Blízkého východu a nákresy Jeruzaléma, Káhiry a Alexandrie. Ilustrace Harantova cestopisu jsou nedílnou součástí díla, dokonale obohacující výpovědní hodnotu textu. V textové části cestopisu se – kromě popisu vlastní cesty – setkáváme s popisy autorovi neznámé přírody a přírodních jevů, často s využitím velké dávky fantazie.

Cestopis Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic je často vydáván i v současné moderní době. Zatím poslední – komentované – vydání vyšlo díky spolupráci brněnského nakladatelství Host a Ústavu pro českou literaturu Akademie věd v roce 2017, známé je i převyprávění určené nejmladším čtenářům, pod nímž je podepsán František Kožík. Toto zpracování bylo zatím naposledy vydáno Albatrosem v roce 2002, zajímavé je ale i vydání ve formě audioknihy z roku 2011, určené primárně nevidomým posluchačům.

Tip! Stáhněte si e-knihu Cestopis Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic!

Nejvýznamnější osobnost české renesanční hudby

Ač je Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic znám širší veřejnosti zejména jako autor svého cestopisu, je muzikology považován za nejvýznamnější osobnost české renesanční hudby. Jeho činnost v této oblasti nebyla dodnes zcela doceněna. Ve svých skladbách vycházel ze starších vzorů a v kompozici využíval již ve své době zastaralých technik. Na svém hradě Pecka v Podkrkonoší měl pravděpodobně vlastní orchestr, který jeho kompozice uváděl. Od roku 1993 se zde pravidelně konají Harantovské slavnosti historického zpěvu. Do současnosti se v úplnosti dochovalo pouze sedm skladeb, vesměs jde o duchovně-vokální díla. Mezi nejzajímavější z nich patří vícehlasá mše Missa quinis vocibus super Dolorosi martir, v níž Harant využívá citace z díla italského hudebního skladatele Lucy Marenzia či moteto na německý text Maria Kron, die Engel schon.

Na dvoře Rudolfa II. a neslavný konec

Na samotném počátku 17. století se Harantovi podařilo vstoupit do služby na dvoře Rudolfa II., o což již dříve velmi usiloval. Od roku 1601 působil jako Rudolfův osobní komorník a zároveň se stal dvorním radou, dostal se tak do bezprostřední císařovy blízkosti. Výrazně tak posílil své společenské postavení. V lednu 1612 Rudolf II. zemřel, Kryštof Harant ale zůstal nadále na dvoře jeho nástupce – císaře Matyáše Habsburského. Setrval zde až do roku 1612, kdy Matyáš se svým dvorem přesídlil do Vídně. Kryštof Harant poté opustil Prahu a přesídlil na svůj hrad Pecka.

Někdy v této době se rozhodl konvertovat k evangelictví, což zásadním způsobem ovlivnilo tragický závěr jeho života. V roce 1618 se aktivně účastnil povstání českých stavů, stal se velitelem dělostřelectva v armádě Jindřicha Matyáše Thurna a v této funkci vedl neúspěšné tažení proti Vídni. V době krátké vlády Fridricha Falckého byl na jeho dvoře tajným radou a předsedou České komory zemské. Bitva na Bílé hoře v listopadu 1620 české stavovské povstání krvavě ukončila a Kryštof Harant odešel do ústraní. Brzy poté byl ale zadržen, uvězněn a následně odsouzen k trestu smrti. 21. června 1621 byl jeho život ukončen společně s dalšími šestadvaceti českými šlechtici, rytíři a měšťany. Pohřben byl v hrobce kostela svatého Bartoloměje v Pecce.

Zpracoval : Tomáš Dušátko, Oddělení vzácných tisků

Mohlo by vás zajímat

Z fondu Městské knihovny v Praze Vám doporučujeme:

Friedel Pick : Pragensia.
Faksimile dvou dobových popisů exekuce sedmadvaceti českých pánů na Staroměstském náměstí v Praze 21. 6. 1621 doplněné doprovodným odborným komentářem.
Marie Koldínská : Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic.
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic : Putování, sneb, Cesta z království českého do města Benátek, odtud po moři do země Svaté, země Jůdské a dále do Egypta a velikého města Kairu.
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic: Cesta z Království českého do Benátek, odtud do Země Svaté, země Judské a dále do Egypta, a potom na horu Oreb, Sinai a sv. Kateřiny v pusté Arábii.
Unikátní rukopisný opis druhého dílu Harantova cestopisu, pořízený zřejmě na přelomu 19. a 20. století v Brně podle vydání z roku 1854. Rukopis doplňují amatérské kresby zvířat, rostlin a krajin zhotovené pravděpodobně podle dřevořezů Jana Willenberga z původního vydání z roku 1608.
Aus dem Leben des böhmischen Freiherrn Christoph Harant von Polžitz und Weseritz erzählt von dessen BruderJohann Georg von Polžitz und Weseritz.
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic : Maria Kron.
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic : Missa quinis vocibus.

Jak si objednat knihy?

Do vzácných tisků je třeba se předem objednat. Badatelna je přístupná všem objednaným čtenářům Městské knihovny v Praze starším 18 let, kteří nemají vůči knihovně peněžitý dluh nebo nevrácenou výpůjčku, jejíž výpůjční lhůta už uplynula. Objednat tisky je třeba nejméně 48 hodin předem. Po objednání čtenáři přijde potvrzující e-mail a pak může přijít do badatelny.

Jak se k nám dostanete? Tramvají číslo 1, 2, 25 do zastávky Střešovická vozovna nebo tramvají číslo 22 do zastávky Brusnice. Z tramvajové zastávky Brusnice zabočit do ulice U Brusnice (podél tramvajové trati), budova se nachází na konci ulice po pravé straně.

Kontakty a další informace zde >>>