Vybíráme
František Halas, portrét, archiv vzácných tisků
25. 1. 2022, WEBREDAKTOR

Tomáš Dušátko z Oddělení vzácných tisků píše o životě a díle Františka Halase.

„…Ať si jen země letí do prázdna, ať si jen letí, jen když zbude jistota jednoho místa, místa posledního, místa jen pro hrob. Chci ho mít tam, jen tam u nás. Kdyby mi jen oči pro pláč zbyly, já se tam vrátím, já se tam i po slepu vrátím.“

Tip! Náš výběr z Halasových knih naleznete na konci článku nebo si je můžete sami „prosvištět“ v katalogu a stáhnout v e-knihovně na níže uvedených odkazech.

Chudé poměry, hlad a literární Brno

I když pocházel František Halas, autor těchto slov, z brněnských Husovic, kde se 3. října 1901 narodil, citově i literárně je spojen s oblastí východní Českomoravské vrchoviny, se zvlněným regionem Kunštátska. Právě odtud, z malé vesnice Rozseč nad Kunštátem pocházel jeho rod.

Byl z chudých poměrů, oba jeho rodiče pracovali jako textilní dělníci. Po smrti matky se s otcem ve svých osmi letech přestěhoval na Vysočinu a zdejší kraj si natolik zamiloval, že se sem i v dospělosti velice rád a často vracel. Ve svých životních názorech byl výrazně ovlivněn jak prostředím, ve kterém vyrůstal, tak svým otcem, organizátorem dělnického hnutí a ruským legionářem. František se vyučil knihkupcem, poté začal pracovat jako redaktor komunistického tisku a v roce 1921 vstoupil do KSČ. Halasovo působení v oblasti knižního obchodu podnítilo jeho vztah k literatuře, jak sám později vzpomínal: „…Bylo hodně hladu a bídy, ale knihy, které jsem miloval a hltal, to pomáhaly snášet lehčeji“. Svoji roli nepochybně hrálo i seznámení s významnými brněnskými autory, jakými byli např. Jiří Mahen, Rudolf Těsnohlídek, Vítězslav Nezval nebo Ivan Blatný.

Sépie, Kohout a Staré ženy

Básnickou prvotinu Sépie vydává Halas roku 1927. V této době je Halas velmi aktivní v Devětsilu, podílí se na založení jeho brněnské organizace, jeho básně té doby odpovídají principům poetismu – zaujetím moderním světem, světem lidových zábav a exotikou. Halas sám pak ve verších z 20. let používá výrazně metafor, rozvíjí fantazii a básnickou obraznost. Jeho další tvůrčí vývoj, vyjadřující pocity deziluze a marnosti, však zapříčiní ideový rozchod s poetismem. V této době nachází svůj osobitý básnický výraz, který se projevuje již ve sbírce Kohout plaší smrt (1930). Zde se již naplno projevují pocity tragických životních pocitů, motivy smrti a války, pochybnosti o smyslu života. Sugestivní metaforická skladba Staré ženy (1935) je trýznivým žalozpěvem nad lidským osudem. Další Halasova tvorba je úzce spjata s politicko-společenskou situací Československa na konci 30. let. Nejvýznamnějším dílem, jímž se Halas vyrovnává s tragikou doby, je dodnes živá básnická sbírka Torso naděje, vydaná roku 1938. Právě zde se autor vyrovnává se svým zklamáním z Mnichovské dohody, přičemž zároveň vyjadřuje víru v lepší budoucnost českého národa.

Tragický rok, vlastenctví a návraty do dětství

V tragickém roce 1939 přichází básníkovo vyznání zamilovanému kraji – Halas píše básnickou prózu Já se tam vrátím (avšak vydanou poprvé až v roce 1947, krátce před autorovou smrtí). Tato skladba patří svým textem, navracejícím se do doby šťastného dětství na Kunštátsku a opěvujícím jistoty a krásy domova, mezi největší klenoty české poezie 20. století. Halas zde používá zcela výjimečné jazykové prostředky, jimiž zdůrazňuje upřímnost a naléhavost své osobní zpovědi.

Rovněž sbírka Naše paní Božena Němcová (1940) reflektuje na dobu svého vzniku a obrací se k naši kulturní minulosti, zosobněnou Boženou Němcovou, kterou zde vnímá jako symbol hrdosti, odvahy a vlastenectví. Ve válečném roce 1942 vychází poetický cyklus Ladění, jehož součástí je oddíl veršů pro děti Do usínání. Tyto básničky dodnes oslovují čtenářskou veřejnost svoji hravostí a něhou.

Předčasná smrt a návrat do rodného kraje

Poslední dokončenou básnickou sbírku Halas nazval A co?. Vyšla však až posmrtně v roce 1957. Čtrnáct básní této sbírky reaguje na svět a společnost po 2. světové válce a vyjadřuje obavy o další osud českého národa i celé civilizace. V této době, ovlivněn rovněž návštěvou Sovětského svazu v roce 1947, se ideově rozešel s komunistickou stranou. Striktně odmítl praktiky komunistů na cestě k moci, nesouhlasil s politickými čistkami KSČ a nevstoupil do Svazu československých spisovatelů. Tím si vysloužil nepřízeň tehdy vysoce postavených členů strany, zejména literárního kritika Ladislava Štolla a ministra kultury Václava Kopeckého. Jeho literární dílo bylo podrobeno tvrdé kritice a jeho básnické sbírky byly vyřazovány z knihoven. Toho se však sám František Halas již nedožil, zemřel v Praze 27. října 1949 ve věku pouhých 48 let.

Halasovo přání vrátit se na milované Kunštátsko, do krajiny jeho dětství, tak pregnantně vyjádřené ve skladbě Já se tam vrátím, se naplnilo. Básník, který patřil k nejvýraznějším osobnostem české literatury 1. poloviny 20. století a zároveň spoluvytvářel podobu moderní české lyriky, spočinul 5. listopadu 1949 na hřbitově v Kunštátě. Jeho památka je zde stále živá. V roce 2001 udělilo město Kunštát Františku Halasovi čestné občanství in memoriam, každoročně se zde koná literární festival spojený se soutěží mladých autorů nazvaný „Halasův Kunštát“.

Tomáš Dušátko, Oddělení vzácných tisků

Vybíráme z Halasova díla i z literatury o něm

Jak si objednat knihy?

Do vzácných tisků je třeba se předem objednat. Badatelna je přístupná všem objednaným čtenářům Městské knihovny v Praze starším 18 let, kteří nemají vůči knihovně peněžitý dluh nebo nevrácenou výpůjčku, jejíž výpůjční lhůta už uplynula. Objednat tisky je třeba nejméně 48 hodin předem. Po objednání čtenáři přijde potvrzující e-mail a pak může přijít do badatelny.

Jak se k nám dostanete? Tramvají číslo 1, 2, 25 do zastávky Střešovická vozovna nebo tramvají číslo 22 do zastávky Brusnice. Z tramvajové zastávky Brusnice zabočit do ulice U Brusnice (podél tramvajové trati), budova se nachází na konci ulice po pravé straně.

Kontakty a další informace zde >>>

SDÍLET NA FACEBOOKU