Letos uplynulo osmdesát let od tragické smrti Vladislava Vančury, jedné z nejzajímavějších osobností české kultury první poloviny dvacátého století. Pojďme si tohoto všestranného člověka krátce připomenout.
Tip! Náš výběr z knih Vladislava Vančury, naleznete na konci článku, ale můžete si je také půjčit v knihovně nebo stáhnout z naší e-knihovny.
„Koncem roku 1923 je Vančura znám jen stoupencům avantgardního umění. Na jaře 1942, kdy je zatčen, odsouzen a popraven, zřetelně pro výstrahu české inteligenci a každému, kdo by se odvážil protivit nacistické okupaci země, je už z jednou z nejvýznamějších osobností české literatury, umění a kultury.“ (Milan Blahynka: Vladislav Vančura, Horizont, Praha 1981, str. 11).
Vančura filmař a odbojář
Vančura se svou ženou Ludmilou, anonymní autor, Wikimedia
Commons
Vladislav Vančura se narodil 23. června 1891 v Háji u Opavy. Poměrně chudá rodina se často stěhovala, nakonec se usadila v Davli u Prahy. Vančura mohl vystudovat jen díky finanční podpoře svého švagra. Začal studovat práva, ale brzy přešel na medicínu, kde poznal svoji budoucí ženu Lídu. Psát začal ještě v dobách svých studií. Byl také jedním ze zakládajích členů uměleckého sdružení Devětsil. Během své lékařské praxe na Zbraslavsku Vančura poznal bídu obyčejných lidí, kterým dobře rozuměl. Postupně přenechal ordinaci své ženě a od roku 1932 se již plně věnoval literatuře. O společném životě s Vladislavem vypráví velmi poutavě jeho žena Ludmila v knize Dvacet šest krásných let.
Ve třicátých letech spolupracoval s filmovou společností AB film jako scénárista i jako režisér. Zároveň se v té době účastnil činnosti nakladatelství Družstevní práce a Obce československých spisovatelů. Vančura sám působil jako filmař a jeho snímek Před maturitou je pokládán za jeden z nejzajímavějších počinů kinematografie třicátých let minulého století. Na začátku druhé světové války se Vančura zapojil do protifašistického odboje – byl členem ilegálního Národního revolučního výboru inteligence. Dvanáctého května 1942 byl zatčen a prvního června 1942 na Kobyliské střelnici v Praze pro výstrahu české inteligence popraven.
Vančura prozaik
Rozmarné léto, obálka a ilustrace Josef Čapek
Během necelých dvou desetiletí se mu podařilo vytvořit úctyhodné dílo, a to nejen počtem stran, ale především svou vysokou uměleckou kvalitou. Pro jeho knihy je typický specifický jazyk s důrazem na zvukomalebnost a sloh, který napodobuje větnou stavbu staré češtiny. Vančura po sobě zanechal čtrnáct prozaických knih, čtyři dramata, řadu filmových námětů i scénářů, nespočetně článků, esejů a přednášek.
Z rané tvorby je znám především román Pekař Jan Marhoul (1925), který líčí tragický životní pád drobného živnostníka. Podobný ráz má i další román z roku 1926 Pole orná a válečná, ve kterých se proplétají mírové a válečné osudy rodiny šlechtického statkáře a jeho zemědělských dělníků. Zcela jiný charakter od předchozích románů má Rozmarné léto (1926), jehož podtitul je humoristický románek, což knihu velmi dobře vystihuje. Čiší z ní pohoda a životní optimismus, zároveň je to i jemná satira na maloměšťácký způsob života. V roce 1968 dal knize zdařilou filmovou podobu Jiří Menzel.
Útěk do Budína, obálka Toyen
Milostný příběh je rovněž námětem románu Útěk do Budína, který vznikl v roce 1932. Kniha byla tak úspěšná, že se dočkala v témže roce v Melantrichu čtyřech vydání. Neotřelou obálku k tomu čtvrtému vytvořila Toyen. Vančura se nevyhýbal ani psaní pro děti – pro svou dceru Alenu napsal pohádky Kubula a Kuba Kubikula. Jsou to veselé příhody medvědáře Kuby Kubikuly, jeho medvěda Kubuly a podivného medvědího strašidla Barbuchy na jejich toulkách světem. Ilustrace k nim vytvořil Onřej Sekora (1931).
Kubula a Kuba Kubikula, obálka a ilustrace Ondřej Sekora
Vančurova Markéta a obrazy
Jeden z vrcholů Vančurovy tvorby představuje román Markéta Lazarová (1931). Autor se poprvé věnuje historickému námětu, který je inspirován rodovou kronikou Vančurů z Řehnic. Baladický příběh o loupeživých rytířích a padlé dceři ze zemanského rodu se odehrává v polovině 13. století. Román byl přijat velmi dobře, dokonce vyhrál v anketě Lidových novin o nejzajímavější knihu roku 1931. Vančura za ni obdržel Státní cenu za literaturu. Literární kritik Bedřich Fučík ve své recenzi Markéty Lazarové tehdy napsal: „Česká řeč, tento nástroj tak zanedbávaný a pustý, tady zní jako hukot hvozdů, jako burácení varhan…“. Kniha byla v roce 1967 s velkým úspěchem filmově zpracována režisérem Františkem Vláčilem s Magdou Vášáryovou v hlavní roli.
Stará vlast: z knihy Obrazy z dějin národa českého
– Ilustrace Jana Konůpka
Poslední Vančurovou prací jsou Obrazy z dějin národa českého. I přes svoji jazykovou náročnost měly za protektorátu velký ohlas. Vyzdvihuje totiž krásu a jedinečnost mateřského jazyka, který byl v té době utlačován. Původně se mělo jednat o sedm dílů nejstarších dějin českého národa, které napíší různí prozaici na základě nejnovějších poznatků historiků. Dílo mělo v těžkých dobách posilovat ve čtenářích národní hrdost. Jenže vybraní autoři postupně spolupráci odřekli, a tak začal Vančura psát Obrazy sám. Knihu nepojednal jako souvislé vyprávění, ale jako stylizované příběhy slavných postav českého národa. Vyprávění začíná příchodem Slovanů a končí Přemyslem Otakarem II. Vančurovi se podařilo dokončit dva svazky, třetí díl již dopsat nestihl.
Připravila Jana Kozáková, Oddělení vzácných tisků
Vančura ve vzácných tiscích
- Vančura,Vladislav: Pekař Jan Marhoul
- Vančura,Vladislav: Pole orná a válečná
- Vančura,Vladislav: Rozmarné léto
- Vančura,Vladislav: Útěk do Budína
- Vančura,Vladislav: Luk královny Dorotky
- Vančura,Vladislav: Stará vlast (z knihy Obrazy z dějin národa českého)
- Vančura,Vladislav: Kubula a Kuba Kubikula
- Vančura,Vladislav: Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Jak si objednat knihy?
Do vzácných tisků je třeba se předem objednat. Badatelna je přístupná všem objednaným čtenářům Městské knihovny v Praze starším 18 let, kteří nemají vůči knihovně peněžitý dluh nebo nevrácenou výpůjčku, jejíž výpůjční lhůta už uplynula. Objednat tisky je třeba nejméně 48 hodin předem. Po objednání čtenáři přijde potvrzující e-mail a pak může přijít do badatelny.
Jak se k nám dostanete? Tramvají číslo 1, 2, 25 do zastávky Střešovická vozovna nebo tramvají číslo 22 do zastávky Brusnice. Z tramvajové zastávky Brusnice zabočit do ulice U Brusnice (podél tramvajové trati), budova se nachází na konci ulice po pravé straně.