Vybíráme
2. 9. 2022, WEBREDAKTOR

Tomáš Dušátko z oddělení vzácných tisků píše o slavném zakladateli přírodního léčitelství Vincenzu Priessnitzovi a „jeho“ lázních Jeseník.

Na pomezí Rychlebských hor a Jeseníků, vysoko v kopcích nad někdejším Frývaldovem – nynějším Jeseníkem – najdeme místo s výjimečnou historií souznějící s krásou okolní přírody a krajiny. Horská osada Gräfenberg se v průběhu uplynulých dvou set let změnila v nynější Lázně Jeseník, nesoucí v sobě dodnes životní příběh zakladatele vodoléčby Vincenze Priessnitze.

Tip! Půjčte si knihy spojené s Jeseníkem v katalogu nebo si projděte výběr na konci článku.

Životní příběh Vincenze Priessnitze

Vincenz Priessnitz byl s Gräfenbergem propojený již od svého narození – právě zde v německy hovořící chudé chalupnické rodině přišel 4. října 1799 na svět. Již v mládí musel převzít skromné rodinné hospodářství a jeho budoucnost tak byla jak se zdálo předurčena. Mladý Priessnitz se však vydal odlišnou životní cestou. Díky svému vztahu k přírodě, a také díky pozorování přírodních jevů získával znalosti vysoce přesahující úroveň vědění svých vrstevníků. Počátky Priessnitzových postupů s léčebným využitím vody jsou spojeny s  poraněním hrudníku, který utrpěl v sedmnácti letech. Tehdy se uzdravil díky omývání vodou a s pomocí léčebných zábalů. Krátce poté počal své metody aplikovat i na zájemce z řad širší veřejnosti. Jeho úspěch byl jednoznačný a Priessnitzova sláva se začala šířit krajem. Od roku 1820 již přímo do jeho domu přicházeli na léčebné pobyty první pacienti.

Úspěch do té doby nevídaných léčebných metod se stal brzy důvodem nedůvěry a závisti místních lékařů. Někteří z nich na něj dokonce podali oficiální stížnost. Pravé příčiny jejich nespokojenosti byly ale především ekonomické – na Priessnitzových metodách jim ze všeho nejvíce vadilo to, že ošetřuje každého, a to zdarma. Soudní řízení trvalo dlouhých osm let, nicméně právě v té době zaznamenal několik dalších pozoruhodných úspěchů. Tím nejvýznamnějším byla přestavba rodného domu na vodoléčebný ústav. Tak byl v roce 1822 položen základní kámen k lázním na Gräfenbergu, prvním čistě vodoléčebným lázním na světě. Avšak oficiální povolení k léčbě získal Priessnitz až v roce 1831.

Cesta ke slávě

Naplno se před Priessnitzem otevřela cesta ke slávě v roce 1837, kdy získaly lázně na Gräfenbergu od úřadů finální povolení k provozu bez jakýchkoliv omezení. Zvěsti o zázračné síle jesenické vody se rychle rozšířily po celé rakouské monarchii. Projevilo se to v neustále stoupajícím zájmu lázeňských hostů – střídaly se zde slavné osobnosti tehdejšího kulturního a společenského života, politici i revolucionáři, členové evropských vládnoucích dynastií i elita nejvyšších společenských vrstev. Jmenovitě lze připomenout návštěvy N. V. Gogola, skladatele Franze Liszta, sochaře Ludwiga Schwanthalera, pruského krále a německého císaře Viléma I. či otce Františka Josefa I., arcivévody Františka Karla Habsbursko-Lotrinského.

V souvislosti s famózním úspěchem lázní a jejich stoupající slávou bylo zapotřebí postavit nové léčebné domy se zázemím pro lázeňské hosty. K nim brzy přibyly velkoryse navržené lázeňské parky a promenádní cesty vyzdobené mnoha sochami, plastikami a drobnými stavbami nad prameny ve svazích Rychlebských hor. Na poměrně malé ploše je zde dodnes více než osmdesát těchto staveb označujících jednotlivé studánky, vyhlídky či skály. Byly stavěny již od třicátých let devatenáctého století, povětšinou jako poděkování za vyléčení. Jedná se o opravdový unikát – nikde jinde  minimálně v rámci zemí střední Evropy nelze najít na tak malé ploše takové množství okrasných architektonických prvků souvisejících s lázeňským provozem.

Odkaz Vincenze Priessnitze

Ve čtyřicátých letech devatenáctého století patřil již Vincenz Priessnitz mezi nejuznávanější osobnosti rakouského Slezska. O jeho do té doby zcela neortodoxních léčebných postupech a s tím souvisejících úspěších se vědělo i ve Vídni, centru monarchie. Rakouský císař Ferdinand V. udělil Priessnitzovi v roce 1846 Zlatou občanskou záslužnou medaili I. třídy. V těchto letech se jeho zdravotní stav se rychle zhoršoval a 26. listopadu 1851 ve věku pouhých dvaapadesáti let zemřel. Pohřben byl původně na městském hřbitově ve Frývaldově (od roku 1947 Jeseníku), po výstavbě hrobky na lázeňské promenádě byly jeho ostatky v roce 1853 převezeny právě sem.

Nicméně Priessnitzovy metody po jeho smrti zapomenuty nebyly. Velkým štěstím pro Gräfenberg bylo, že se Priessnitzovi krátce před smrtí podařilo oslovit s nabídkou ke spolupráci lékaře Josefa Schindlera (1814–1890). Ten pokračoval v Priessnitzově odkazu a navíc zaváděl nejnovější poznatky lékařské vědy, kterým sám Priessnitz příliš nedůvěřoval. Další významnou osobností, která se výrazně podepsala na rozvoji lázeňského areálu, byl rakouský důstojník Jan Ripper (1830–1912). Jemu vděčíme mu rovněž za výrazné rozšíření lázeňského areálu a jeho výzdobu. Ripper byl významnou osobností pro celý region. Období působení Jana Rippera na Gräfenbergu znamenalo druhý zlatý věk jesenických lázní. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století byly lázně jedním velkým staveništěm – v té době byly postaveny další lázeňské domy, vznikaly nové balneologické provozy, restaurace a kavárny. Vrcholem tohoto období byla stavba monumentálního sanatoria „Priessnitz“, vybaveným v té době nejmodernější technikou a maximálním dobovým komfortem. Stavba byla provedena v letech 1908–1910 ve stylu moderního historismu podle projektu slezského architekta Leopolda Bauera. I po více než stech letech je budova sanatoria nejreprezentativnější a vskutku ikonickou stavbou lázní v Jeseníku.

Účinnost Priessnitzových léčebných metod byla jednoznačně a nezpochybnitelně prokázána v průběhu uplynulých dvou set let a dodnes jsou běžnou součástí léčby. Vincenz Priessnitz zůstává dodnes fascinujícím fenoménem. V roce 1999, při příležitosti oslav 200. výročí jeho narození, byla zřízena v prostorách jeho rodného domu muzejní expozice, věnovaná mimořádné osobnosti „vodního doktora“.

Zpracoval: Tomáš Dušátko, Oddělení vzácných tisků

Lázně Jeseník ve fondu vzácných tisků

Jak si objednat knihy?

Do vzácných tisků je třeba se předem objednat. Badatelna je přístupná všem objednaným čtenářům Městské knihovny v Praze starším 18 let, kteří nemají vůči knihovně peněžitý dluh nebo nevrácenou výpůjčku, jejíž výpůjční lhůta už uplynula. Objednat tisky je třeba nejméně 48 hodin předem. Po objednání čtenáři přijde potvrzující e-mail a pak může přijít do badatelny.

Jak se k nám dostanete? Tramvají číslo 1, 2, 25 do zastávky Střešovická vozovna nebo tramvají číslo 22 do zastávky Brusnice. Z tramvajové zastávky Brusnice zabočit do ulice U Brusnice (podél tramvajové trati), budova se nachází na konci ulice po pravé straně.

SDÍLET NA FACEBOOKU