Budova Ústřední knihovny na Mariánském náměstí skrývá i po bezmála sto letech od jejího otevření a jedné velké rekonstrukci mnohá tajemství.
Ví se například, že v knihovně visely obrazy od Mikoláše Alše, ale záhadou bylo, jak se tam dostaly a kam zmizely. Záhadu se rozhodla vyřešit vedoucí Oddělení vzácných tisků Městské knihovny v Praze Jana Kozáková. Její badatelská snaha byla úspěšná, i když pár otazníků stále přetrvává.
V knihovně byl Aleš
Jana Kozáková si informaci o tom, že původní čítárnu novin (dnes Dětské oddělení) Ústřední knihovny zdobily obrazy Mikoláše Alše, poprvé přečetla v knize Zdeňky Čermákové Městská knihovna v zrcadle času (1891–2016). Bohužel si už nikdo nepamatoval, co na nich bylo vyobrazeno, ani kdy byly odstraněny a kam se vlastně poděly. Zlom přišel loni v létě, kdy knihovna získala od jedné čtenářky soubor dobových fotografií z pozůstalosti po jejím dědečkovi, který v knihovně pracoval v období mezi válkami a krátce i po válce. Na jedné společné fotografii zaměstnanců se totiž objevily obrazy s dobře rozpoznatelným Alšovým rukopisem.
Zaměstnanci knihovny, ředitel Jan Thon v první řadě
uprostřed. Alšovy kresby na zdi za skupinou.
Fotografie byla zaslána do Národní galerie s dotazem, zda se obrazy nenacházejí v jejich sbírkách. Odpověď byla sice negativní, přesto se obrazům dále věnovala historička umění Petra Kolářová. Dva z motivů se jí opravdu podařilo dohledat v Alšově monografii z roku 1955. Zdroj dále uváděl, že se jedná o původní kresby na omítce vytvořené umělcem pro Masarykovu vinárnu ve Vodičkově ulici č. p. 701, a že od roku 1929 jsou umístěné v Ústřední knihovně hl. m. Prahy. Co to vlastně byla ta Moravská vinárna, pomohli v různých zdrojích dohledat kolegové z Pragensií.
Moravská vinárna Ludvíka Masaryka
Vinárna patřila od roku 1886 Ludvíku Masarykovi a sídlila v přízemí honosného barokního domu č. p. 701 ve Vodičkově ulici. Domu se říkalo U Nádherných, protože jeden čas patřil rodině Nádherných z Borotína. Ludvík Masaryk byl mladší bratr prezidenta T. G. Masaryka a společenský člověk, který se rozhodl přenést kus Moravy do Prahy tím, že si v Praze otevřel vinárnu. Nabízel hlavně vína z Hustopečí.
Dům č. p. 701
Původní název byl První moravská vinárna u Moravské orlice, říkalo se jí ale Moravská vinárna. Na víno sem chodila řada významných osobností, a mimo jiné i Mikoláš Aleš. Shodou okolností sídlil v tomto domě i umělecký spolek Mánes do doby, než si nechal vystavět na vltavském nábřeží u Šítkovské vodárenské věže nové sídlo. Ludvík Masaryk byl velkým obdivovatelem Alšova díla, mimo jiné mu vydal ve své tiskárně v Hustopečích soubor kreseb s názvem Sirotek. Aleš pak pro vinárníka navrhl štít s moravskou orlicí, dále několik obrazů na plátně a na zdi vinárny nakreslil v letech 1889 –1891 celkem devět kreseb s motivy života venkovského lidu na Hané. Vinárně se bohužel příliš nedařilo, několikrát změnila působiště, až úplně zanikla.
Alšova výzdoba Moravské vinárny
Z vinárny do knihovny
Dvacátá léta 20. století přinesla do Prahy velký hlad po nových sídlech na „dobré adrese“ umístěných v centru města, která měla obchodní partnery upozornit na solventnost a solidnost firmy. Této poptávce padl za oběť i v té době již značně zchátralý dům U Nádherných a s ním i objekt v jeho sousedství, měšťanský palác, který zasahoval do uliční čáry čím dál rušnější Vodičkovy ulice. Oba domy zakoupil Penzijní ústav Škodových závodů pro vybudování nového sídla.
Detail plátna ze sbírky Galerie hl. m Prahy
O demolici objektů bylo rozhodnuto v roce 1928 a ihned poté byla zahájena výstavba vícepodlažní funkcionalistické kancelářské a obchodní budovy (dnes sídlo pojišťovny EGAP). Cenné fresky z interiéru bývalé vinárny se však podařilo zachránit. Vlastník přizval zkušeného restaurátora, který kresby zafixoval a přenesl na plátno. Na svou dobu se jednalo o ojedinělý, a velmi drahý, počin. Přenos všech devíti fresek stál neuvěřitelných 440.000 Kč. Jen pro představu, byla to částka, za kterou se dal v roce 1928 v Praze koupit rodinný dům.
Detail plátna ze sbírky Galerie hl. m Prahy
Jak to bylo dál s nově vzniklými plátny? Penzijní ústav Škodových závodů je velkoryse věnoval Magistrátu hl. města Prahy, a ten je vzápětí zapůjčil do nově vystavěné budovy Ústřední knihovny na Mariánském náměstí. Vzhledem k celkovému počtu obrazů je možné, že nezdobily jen původní čítárnu novin, ale i další prostory knihovny. Třeba i na tuto otázku se časem podaří najít odpověď.
Detail plátna ze sbírky Galerie hl. m Prahy
Není zřejmé, kdy byly Alšovy obrazy z interiéru knihovny sejmuty. Jisté ale je, že v roce 1963, kdy vznikla Galerie hl. města Prahy, přešly do jejích sbírek. V 70. letech pak byly dlouhodobě zapůjčeny do Památníku národního písemnictví pro Muzeum A. Jiráska a M. Alše, které sídlilo v pražském letohrádku Hvězda. Po skončení výpůjčky byly uloženy na zámku Troja, kde měla galerie svůj depozitář. Tam je poškodila v roce 2002 velká voda. O dva roky později se dostaly do rukou restaurátorů z Institutu restaurování a konzervačních technik v Litomyšli, kteří jim vdechli nový život.
Nyní jsou bezpečně uloženy v depozitáři Galerie hl. města Prahy a není vyloučeno, že se v budoucnu na chvíli do knihovny i vrátí.
Připravila Lenka Hanzlíková na základě podkladů od Jany Kozákové.