Na pobočce Ostrovského pokračujeme v cyklu přednášek o velkých panovnících evropských dějin.
V cyklu přednášek si budeme vyprávět o evropských panovnících od středověku až po naše časy. A nejen proto, že mocnáři a mocnářky byli vždy nejviditelnější součástí svých společností. Jednalo se také o mimořádně zajímavé osobnosti. Povíme si mnohé nejen o panování jednotlivých korunovaných hlav, o nesmírné odpovědnosti, kterou nesli na svých bedrech, ale také o jejich osobním životě – radostech a strastech.
Přednáší Jakub Rychtar. Přednášky probíhají od 17:00 v pobočce Ostrovského. Jak se k ním dostanete? Pobočka je vzdálena asi 150 m od stanice autobusů č. 137 Santoška, případně 50 m od stanice Ženské domovy (ale jen ve směru Na Knížecí); nejbližší st. metra „B“ je Anděl – Na Knížecí.
10. 4. 2024 – Karel Veliký (Franská říše)
V případě Karla Velikého bylo zásadní nejen jeho pozemské putování, ale také vladařův „druhý život“. Karel byl jedním z nejvýraznějších panovníků Franské říše. Pokračoval ve snahách svých předchůdců – příslušníků dynastie Merovejců, králů Franské říše, a taktéž svých předků, původně franských majordomů. Karel se úspěšně pokusil zcelit pomalu se již rozkližující říši, také jí však vtisknul řád a směr. Byl nepřehlédnutelný jak svou postavou, tak i vladařským umem, tvrdostí a bezskrupulózností. Po své smrti po něm zůstalo velkolepé dílo, které se ovšem do velké míry roztříštilo za vlády jeho syna a vnuků. Pro další středověké panovníky byl Karel Veliký nesporným vzorem. Jeden z nich – Fridrich Barbarossa se přičinil o jeho svatořečení.
24. 4. 2024 – Markéta I. (Dánsko, Norsko a Švédsko)
Panovnice to neměly ve středověku úplně jednoduché. Jejich vladaření bylo pro mnohé „znouzectností“, mělo jít často jen o dočasné panování, na jehož konci mělo stát předání trůnu dalšímu panovníkovi – muži. Také Markéta vládla zprvu jako poručnice svého nezletilého syna Olafa Hakonssona. Teprve po jeho předčasné smrti se dostala k samostatné vládě. Markéta se do historie zapsala tučným písmem jako vládkyně všech skandinávských království. Od roku 1387 opanovala dánský a norský trůn, o dva roky později usedla na ten švédský. V roce 1397 uznal sněm ve švédském městě Kalmaru vytvoření unie Dánska, Norska a Švédska. Tato Kalmarská unie pak trvala (s přestávkami) až do roku 1523.
22. 5. 2024 – Alexandr II. (Rusko)
V osobě Alexandra II. panoval Rusku v 19. století jeden z liberálnějších a svobodomyslnějších carů. Katastrofa prohrané Krymské války, jakož též obecné životní podmínky běžného – zvláště venkovského – obyvatele samoděržaví, nutily cara k reformám. Ústředním bodem těchto reforem muselo být právě vyřešení „mužické otázky“. K slavným datům ruských dějin se přidal 19. únor 1861, kdy car vydal manifest o zrušení nevolnictví a „nařízení“ o selském zřízení. Tímto nařízením byla rovněž zrušena policejní moc šlechty. Řešení byla však často jen polovičatá, takto i u reformy samosprávy, vojenství, financí a školství. Změny však přece jen pootevřely Rusku cestu od feudální monarchie k monarchii konstituční.
5. 6. 2024 – Marie Adelaide a Charlotte (Lucembursko)
Po svém dědovi Adolfovi, prvním panovníkovi samostatného Lucemburska po staletích, a otci Vilémovi, usedly na trůn postupně Marie Adelaide a Charlotte. Protože první jmenovaná udržovala během 1. světové války poměrně vstřícný vztah k německým okupantům své země, byla po skončení konfliktu ostře kritizována. Když některým politickým proudům nevyšla sázka na vznik republiky, byla Marie Adelaide alespoň po poradě s ministerským předsedou donucena odstoupit a na trůnu ji nahradila mladší sestra Charlotte. Ta už byla úspěšnější panovnicí, vládla – byť byly její pravomoci proti předchozím panovníkům značně zkráceny – až do své smrti v roce 1964. Vnuk Charlotty velkovévoda Jindřich panuje Lucemburčanům v našich časech.
26. 6. 2024 – František I. (Francie)
Patří k nepřehlédnutelným francouzským panovníkům – a nejen pro svůj charakteristický velký nos. František I., panovník z rodu Valois, vládl Francii v době velkých evropských vladařů – v Anglii to byl Jindřich VIII., ve Španělsku a Říši pak Karel V., na čele Osmanské říše stál Sulejman I. Nádherný. Jak byl František úspěšný? Francii pozdvihl, musel se však vyrovnávat s mocenskými aspiracemi svých panovnických kolegů. Byl to muž renesance a velkoleposti – snad také proto obdržel přezdívku „le grand roi Francois“. Definitivně se však musel zříci francouzských nároků na Itálii, Flandry a Artois. Spojil se časem s tím nejméně pravděpodobným panovníkem – sultánem Sulejmanem I. Nádherným. Francouzští obchodníci i díky tomu získali výsadní postavení v Levantě a Istanbulu. S Františkovou vládou jsou spojeny i počátky francouzské koloniální expanze, zmiňme tu např. plavby Jacquese Cartiera k ústí řeky svatého Vavřince.
Ilustrační obrázek v perexu: Pixabay.com. Ilustrační obrázky jednotlivých panovníků: Wikimedia Commons.