Sto let otce rock’n’rollu

Přečtěte si článek Jana Mládka z Hudebního oddělení Ústřední knihovny. Nahrávky naleznete na konci článku.  

Původní raný rock´n´roll měl poměrně hodně podob a tváří. Jeho zakladatel Bill Haley vypadal a působil ještě jako ze staré školy jazzu a swingu. Stejně tak jeho černošský souputník Fats Domino. Obrýlený slušňák Buddy Holly si vystačil jen se svou hudbou, show nepotřeboval. Na rozdíl třeba od louisianského divouse za pianem Jerryho Lee Lewise. Ritchie Valens byl zase hispánským příspěvkem do rock´n´rollového boomu. Little Richard byl extravagance sama. A Elvis Presley dokázal spojit vše výše zmíněné dohromady a i díky tomu byl zván Králem rock´n´rollu. A pak tu byl Otec rock´n´rollu Chuck Berry, dost možná nejvýznamnější a nejvlivnější muzikant a autor stylu, který ve druhé polovině 50. let v Americe zválcoval zajeté pořádky v populární hudbě. Byl stejně tak geniálním interpretem, jako i skladatelem. Právě teď uplynulo už sto let od jeho narození.

Od St. Louis k prvnímu hitu

Obrázek

Reklama na singl Chucka Berryho „Maybellene“ ze 6. srpna 1955

Charles Edward Berry přišel na svět v říjnu 1926 na americkém Středozápadě v St. Louis do vcelku dobře zajištěné středostavovské rodiny, jeho otec podnikal ve stavebnictví a zároveň působil coby jáhen v baptistickém sboru, matka byla školní ředitelkou. Zápletku v životopisu si tak musel dospívající Chuck způsobit sám – během střední školy byl v osmnácti letech odsouzen s několika kumpány za ozbrojenou loupež a následnou krádež automobilu. Jeho nucený pobyt v pasťáku v Jefferson City měl mj. jeden podstatný výstup – Berry tam založil kapelu, která se posléze stala lokálně natolik oblíbenou, že mohla sem tam vystupovat i mimo nápravná zařízení. Propuštěn na svobodu byl Chuck Berry v den svých jednadvacátých narozenin v roce 1947. Oženil se a několik let se živil všelijak, hudbě se ale věnovat už nepřestal. V rodném St. Louis vystupoval od začátku 50. let s různými místními kapelami, které poctivě drhly blues nebo jeho popovější verzi R&B. Z Chucka se stal nadšený hráč na elektrickou kytaru – nástroj, který tehdy zažíval svůj velký třesk. Vedle kopírování bluesových standardů začal skládat své vlastní písně, do kterých přidával i prvky bělošského country a dalších stylů. V roce 1955 na radu tehdy už věhlasného bluesmana Muddyho Waterse zkusil štěstí u chicagských Chess Records. Vedení labelu už nestálo o dalšího hráče a zpěváka blues a přesvědčilo Chucka k vydání jeho písně „Maybellene“, variaci na starší countryjazzový song „Ida Red“. Berryho energická verze se okamžitě vyšvihla na první místo amerického R&B žebříčku a poslala jejího autora definitivně na dráhu profesionálního muzikanta.

Hity, které ovlivnily generace

Obrázek

Fotografie Chucka Berryho přibližně z roku 1958

Pak už to šlo rychle a typicky – během dalších čtyř let se z Berryho stala velká hvězda. Spolu s dalšími interprety zmíněnými v úvodu byl jedním ze základních pilířů, na kterých vyrostl rock´n´roll. Dá se říct, že Chuck Berry ho víceméně spoludefinoval. Jeho nahrávky byly rozpoznatelné od prvních taktů díky jeho jedinečné úsporně úderné hře na kytaru i podobně nenucenému zpěvu, kterým chrlil a odsekával svoje trefné texty povětšinou chytlavě reagující na dobovou popkulturu a běžný život, který znal prostě každý. I proto zaznamenal obrovský úspěch u mladého posluchačstva, tehdy spíš paradoxně bělošského, což ale byl případ většiny afroamerických umělců 50. let, kteří stylově uhnuli od prvotního blues. Berryho singlové hity jako „Roll Over Beethoven“, „Johnny B. Goode“, „Rock and Roll Music“, „Sweet Little Sixteen“ a mnoho dalších mají dnes status už jakýchsi rock´n´rollových nebo potažmo celkově rockových lidovek. Chuck Berry v letech ´55 až ´59 brázdil Ameriku, užíval si obdiv a uznání a aniž by to tehdy tušil, pomáhal nepřímo k budoucím kariérám zástupu skoro o generaci mladších nadšenců, kteří na druhé straně Atlantiku v teenagerském věku hltali dovážené americké singly s (nejen) jeho nahrávkami a zakládali své první studentské kapely. Budoucí členy Beatles nebo Rolling Stones pochopitelně nevyjímaje.

Konec zlaté éry rock´n´rollu

Obrázek

Fotografie Chucka Berryho v televizním pořadu The Midnight Special

Ač se to možná nezdá, tak ale ani Chucku Berrymu se nevyhnul osud mnohých rock´n´rollových pionýrů. „Jejich“ hudba zažila svůj oslňující vzestup vlastně jen krátce, v už zmíněné druhé půlce 50s, případně se některým z nich podařilo ještě zabodovat i v prvních ročnících šedesátých let. Pravdou ale v nejednom případě bylo, že některé z hvězd byly na přelomu padesátek a šedesátek dokonce po smrti (Buddy Holly, Ritchie Valens nebo třeba Eddie Cochran), jiným zase začal docházet tvůrčí střelný prach, Elvis Presley musel na vojnu a Chuck Berry putoval v roce 1961 znovu do vězení po sexuálním skandálu s nezletilou. 

Po propuštění v roce 1963 se mu už na svůj dřívější úspěch navázat nepodařilo, byť i v těchto letech ještě zaznamenal dílčí úspěchy třeba s písněmi „You Never Can Tell“ nebo „Nadine“. O slovo se ale mezitím přihlásila ona generace britských mladíků, která nekompromisně opět proměnila vývoj populární hudby podobně, jako se to necelých deset dříve povedlo prvním rock´n´rollerům. Šedesátými roky Chuck Berry ještě proplul relativně úspěšně, často zván na koncerty a tam oslavován právě těmi nepřímými angloamerickými učedníky. Ostatně nebyl sám, podobný model umělecké existence zvolil nejeden interpret jeho generace. Určitý úpadek nastal až mezi 70. a 90. léty 20. století. Světová populární hudba se od dob prvních rock´n´rollů zcela proměnila a z Chucka Berryho a spol. se stali legendy – živoucí, ale už ne bůhvíjak vyhledávané. Berry v těch letech přesto koncertoval, bohužel leckdy spíš jako svůj vlastní revival. V roce 1986 se mu dostalo jistého zadostiučinění, když byl hned v první vlně zvolen do tehdy nově vzniklé Rock´n´rollové Síně slávy. 

Poslední album na rozloučenou

Obrázek

Chuck Berry vystupuje na festivalu Virgin Festival v Baltimoru v srpnu 2008

K důstojnější formě koncertování se pak vrátil ve věku 70 let, kdy mezi roky 1996 a 2014 vystupoval vždy jednou týdně v rodném St. Louis, ze kterého vlastně nikdy úplně neodešel. V té době už mnoho let nevydával nové písně a umělecky žil ze svého odkazu. Chuck Berry ještě nebyl z generace interpretů, kteří by se přirozeně realizovali na řadových albech. Jeho raný úspěch tkvěl v singlových hitech. Proto překvapilo, když bylo na rok 2017 ohlášeno vydání nového alba, po bezmála 40 letech. Chucku Berrymu už tehdy bylo devadesát a faktem je, že nahrávky na desce nazvané jednoduše Chuck vznikaly spíš v letech předešlých. I tak to ale byl nečekaný milý dárek fanouškům všech generací. Bohužel dárek na rozloučenou, protože Berry se vydání nedožil, zemřel o tři měsíce dříve. Ale ať tak nebo tak, zůstává Chuck Berry absolutním velikánem populární hudby 20. století a jedním, kdo dokázal v relativně krátké době vytvořit úctyhodné dílo zásadních písní, jejichž dosah přetrval věky a ovlivnil skutečně velkou řádku i mnohem mladších hudebníků.

Připravil Jan Mládek, Hudební oddělení Ústřední knihovny. 

Mohlo by vás zajímat

Hudební oddělení Ústřední knihovny má ve svém fondu nejeden CD titul s nahrávkami Chucka Berryho, ponejvíce se jedná o kompilace jeho hitů, ale nechybí ani zmíněné finální album Chuck, případně notové záznamy jeho skladeb v rámci různých sbírek populární hudby 20. století.

•  Půjčte si nahrávky Chucka Berryho v knihovně 

Atributy k fotografiím 

• Perex: Chuck Berry v roce 1957. Universal Attractions (management), Public domain, via Wikimedia Commons. 
• Reklama na singl Chucka Berryho „Maybellene“ ze 6. srpna 1955. Chess, Public domain, via Wikimedia Commons. 
• Fotografie Chucka Berryho přibližně z roku 1958. Pickwick Records, Public domain, via Wikimedia Commons. 
• Fotografie Chucka Berryho v televizním pořadu The Midnight Special. NBC Television, Public domain, via Wikimedia Commons. 
• Chuck Berry vystupuje na festivalu Virgin Festival v Baltimoru v srpnu 2008. Joe Cereghino, CC BY 2.0 <https://creativecommons.org/licenses/by/2.0>, via Wikimedia Commons.