Hudební oddělení Ústřední knihovny pro vás připravilo další tipy na čtení, tentokrát se podíváme na nevšední publikaci o dějinách hudby, na fotoknihu od Billie Eilish a na publikaci o polystylovosti v sovětské umělecké hudbě.
Gioia, Ted: Music
Hudební publicista se specializací na jazz (půjčte si Dějiny jazzu) se v této publikaci rozhodl svůj žánrový záběr trošku rozšířit. A tak napsal knihu, ve které se zabývá veškerou hudbou od dob starověku až po současnost. Klíčem k tomuto ambicióznímu počinu se stala podvratnost. Gioa se na začátku knihy vyhrazuje vůči standartnímu způsobu psaní dějin hudby. Místo chronologických dat a kapitol rozdělených podle žánrů či osobností se Gioia zabývá vztahy a souvislostmi mezi hudbou a politikou, rasou, magií, násilím, uzdravováním nebo generačními konflikty. Základní premisou zůstává to, že hudbu dopředu posouvají outsideři a rebelové. Jejich kreativní přínos a inovace pak pohlcuje většinová společnost, přivlastňuje si je a začne na nich vydělávat. Tuto publikaci máme k dispozici také v české verzi.
Eilish, Billie: Billie Eilish
Kreativní přínos do hudebního mainstreamu zcela jistě přinesla i Billie Eilish. A citát „I am the bad guy“ se dá vnímat jako definice rebelství. Světově proslulá zpěvačka v roce 2021 vydala objemnou fotoknihu. Svou cestu od plínek až do vyprodaných sálů po celém světě Eilish tu a tam opatřila vlastním komentářem. Fotokniha končí rokem 2019. Dá se chápat jako určitý doplněk k dokumentu „The World is a Little Blurry“, ve kterém se nejslavnější teenagerka na světě svěřuje o svých temných myšlenkách a zkušenostech s depresí či úzkostmi. Fotoknihu, díky které můžete nahlédnout do života globální ikony Generace Z, si můžete půjčit i v původní anglické verzi.
Schmelz, Peter John: Sonic Overload
Zatímco ve fotoknize od Billie Eilish je spousta fotek a málo textu, v publikaci amerického muzikologa o polystylovosti v sovětské hudbě mezi lety 1960–1990 je to přesně naopak. U odborné publikace by to ani nemohlo být jinak. Peter J. Schmelz je nicméně nadán tím, že o složitých věcech umí psát velice čtivě. Na sovětskou hudební kulturu pohlíží nezvyklým způsobem a právě v dramatickém míchání žánrů nachází zajímavý katalyzátor postupného otevírání sovětské společnosti světu. Schmelz tvrdí, že po dlouhodobém období intenzivní cenzury měli najednou mladí (a rebelující!) skladatelé – konkrétně Alfred Schnittke a Valentyn Sylvestrov – přístup k obrovskému množství hudby. Odtud i název knihy odkazující na anglický pojem „Information Overload“, přesycení informacemi. Autor mapuje jak Schnittkeho a z Ukrajiny pocházejícího Sylvestrova cestu k polystylovsti, tak i jejich odklon od této estetiky o několik let později: Jejich tvůrčí vztah k míchání stylů tak reflektuje i kulturně-poltický vývoj v Rusku a na Ukrajině.
Hannigan, Barbara: Crazy girl crazy
A tentokrát se podíváme i na jednu nahrávku. Kanadská operní pěvkyně Barbara Hannigan není jen umělkyně výborných technických kvalit, je to zkrátka nespoutaný živel: Což dobře vystihuje fotografie na bookletu k CD, na kterém najdete hudbu Luciana Beria, Albana Berga a George Gershwina, v úpravě samotné pěvkyně. Hannigan totiž nejen zpívá, ale také diriguje a aranžuje. A na operních jevištích také samozřejmě hraje a tančí. Unikátní operní hvězda se věnuje jak klasickému repertoáru, tak avantgardní, experimentální a soudobé hudbě. Nejúspěšnější skladatelé a skladatelky současnosti jí píšou skladby přímo na tělo. Pro všechny své kvality byla Hannigan letos v září oceněná jako Umělkyně roku v rámci prestižních cen ve světě klasické hudby: Gramophone Classical Music Awards.
Připravil Jiří Slabihoudek, Hudební oddělení Ústřední knihovny