První novinky letošního roku, které pro vás pravidelně připravuje Hudební oddělení Ústřední knihovny , se zaměřují na dětského čtenáře i na ty, kteří už mají dětství dávno za sebou a rádi by si zavzpomínali na devadesátá, případně raná nultá léta.
Bratby, Richard: Nebojte se klasiky
Každý rok končící čtyřkou je vyhlášen za Rok české hudby. Jde o tradici spojenou především s vážnou hudbou, jelikož mnozí čeští skladatelé se narodili s rokem se čtyřkou na konci (Smetana, Dvořák, Janáček, Suk…). Letos půjde o obzvlášť jubilejní rok, Bedřich Smetana by ve světě bez umírání oslavil v březnu 200 let. Takovou slávu lze brát jako šanci přiblížit klasickou hudbu těm menším z nás. Nebojte se klasiky (jde o překlad britského originálu, s projektem Českého rozhlasu stejného názvu nesouvisí) je moderní, obrazově atraktivní a interaktivní publikace pro děti. Najdete v ní ilustrace slavných světových skladatelek a skladatelů, včetně našeho Dvořáka. Všechno, co si dítě přečte či vypozoruje, může hravě zužitkovat v aplikaci, jejíž instalace je v knize vysvětlena.
Diestler, Radek: Dekáda naplno [VT 4150]
Hudební publicista a historik, tvůrce sedmisetstránkové Prahy beatové, se narodil v roce 1972. Ve „zlatých devadesátých“ prožíval adekvátně zlatý věk rané dospělosti. Humanitní vzdělání mu ale pomáhá na fenomén let, ve kterém se najednou všechno mohlo a některé věci se prostě neřešily, vzpomínat s patřičným odstupem. Dekáda naplno mapuje proměnu českého hudebního průmyslu od fungování klubů, festivalů, koncertních agentur i nahrávacích společností, ohlíží se za hudební publicistikou i za čtyřmi vybranými žánry, které Diestler považuje pro vývoj české scény za podstatné: Metal, folk, indie scénu a elektronickou taneční hudbu. To vše a ještě více v knize popisuje svébytným, bezmála beletristickým stylem, ve kterém zároveň nezapře své „insiderství“. Mnoho pojmů zůstává nevysvětlených a provokuje tak mladší ročníky ke konzultaci s Googlem.
Spears, Britney: The woman in me
Zatímco pro jedny dekáda naplno končila, pro jiné se mejdan teprve rozjížděl. V lednu roku 1999 vyšlo Britney Spears album …Baby One More Time, které ji ihned katapultovalo mezi globálně nejslavnější superstars. Náctiletou a v klipech i na jevišti spoře oděnou Spears tehdy čekala nejenom hvězdná kariéra, ale také krutá a bolestivá cesta k samostatnosti. Svou očekávanou knihou přispívá Spears k dlouholeté a všemi možnými bulvárními plátky ostře sledované kauze, ve které se úspěšně vymanila z legálního opatrovnictví, jež nad ní držel majetnicky smýšlející otec. Spears autobiografie působí jako kniha, kterou zpěvačka napsala především sama pro sebe. Sekundárně je to kniha pro vlastní skalní fanoušky: větší důraz klade na soukromý život než na názory o hudbě či na proces tvorby. Někteří od knihy očekávali snad i určitý druh feministického manifestu. To se nestalo, což ostatně napovídá i finální obálka knihy.
Připravil Jiří Slabihoudek, Hudební oddělení Ústřední knihovny
Mohlo by vás zajímat
- Články Jiřího Slabihoudka o hudbě v časopise A2
- Profil Jiřího Slabihoudka v Českém rozhlasu
- Články Jiřího Slabihoudka v časopise hisVOICE
- Další novinky z Hudební oddělení Ústřední knihovny
Ilustrační obrázek Pixabay.com.