Vybíráme
2. 5. 2024, WEBREDAKTOR

Jan Mládek z Hudebního oddělení Ústřední knihovny připomíná, že před 50 lety ABBA prorazila vítězstvím na Eurovizi.

Mezinárodní hudební soutěž o cenu Eurovize existuje již bezmála 70 let a jakkoliv je u části hudebních fanoušků v Evropě oblíbená a sledovaná, za svou dlouhou historii mnoho skutečných hvězd nevygenerovala. Přesto lze v přehlídce jejích vítězů najít pár výjimek a především jednu, která klidné závětří Eurovize pořádně zapsala do dějin světové populární hudby. Na začátku dubna 1974 v anglickém Brightonu vrcholil devatenáctý ročník výše zmíněné akce a jejím vítězem se s anglicky zpívanou písní „Waterloo“ stala málo známá formace ze Švédska s úderně krátkým názvem ABBA. A věci se začaly dít…

Agnetha, Björn, Benny, Anni-Frid (ABBA)


ABBA v pořadu Top of the Pops v roce 1974, Wikimedia Commons

ABBA už v té době necelé dva roky fungovala. Tvořili ji zpěvačky Agnetha Fältskog (r. 1950) a Anni-Frid Lyngstad (r. 1945) a muzikanti-skladatelé Björn Ulvaeus (r. 1945) a Benny Andersson (r. 1946). Skupina měla v té době na kontě už jedno řadové album, své písně nahrávala švédsky i anglicky, ale až do památného brightonského vystoupení o ABBě věděli hlavně fanoušci v domovském Švédsku, potažmo v severní Evropě a dále už jen částečně v Západním Německu nebo Beneluxu. Pod svá křídla si je hned na počátku vzal zkušený manažer Stig Anderson, který byl zároveň šéfem švédského vydavatelství Polar Music.

Byl to právě on, kdo skupině vymyslel její název (jde o zkratku složenou z prvních písmen jmen všech členů) a rovněž stál i u zrodu její výrazné kostýmní image vycházející z britského glam rocku. Žánrově byla ABBA trochu jinde – její raná tvorba kombinovala evropskou pop music s prvky ostrovního pop rocku a špetkou švédské lidové hudby a folku. Výhradními dodavateli písní byla pánská polovina kvartetu, dvojice Ulvaeus – Andersson se během let zařadila mezi nejúspěšnější autorské tandemy vůbec. Sami sebe pěvecky upozadili a do popředí mikrofonů jednoznačně posunuli své polovičky. Že jde v případě ABBy o dva partnerské páry, bylo neokoukaným marketingovým bonusem, nicméně úspěchy si skupina poctivě vydobyla vlastní tvorbou.

Žně žebříčkových úspěchů


ABBA v Edmontonu v roce 1979, Wikimedia Commons

Brzy po eurovizním úspěchu začala ABBA díky neúnavné snaze manažera Andersona pravidelně koncertovat po celé Evropě (pochopitelně vyjma zemí východního bloku) a konečně pronikla i do Británie. Švédská skupina tak začala být brána vážně. Průlomové „Waterloo“ vystřídaly v roce ´75 hity „SOS“ a „Mamma Mia“ a bylo jasné, že nepůjde o sezónní záležitost. Další roky tento trend jen potvrdily.

Vůbec největší žně, co se žebříčkových úspěchů týče, byly pro ABBu léta 1976 až 1978. „Fernando“, „Dancing Queen“, „Money, Money, Money“, „Knowing Me, Knowing You“ nebo „Take a Chance on Me“ – to jsou jen některé skladby, které v těch letech ovládly hitparády. Po dobytí Evropy si ABBA získala obří fanouškovskou základnu také v Austrálii a úspěch se nakonec dostavil i v USA – singl „Dancing Queen“ to dotáhl na vrchol i tam a výše už stoupat nešlo. ABBA se vezla na vlně absolutního úspěchu, každý rok vydávala nové řadové album a v sedmdesátém sedmém roce přidala také napůl hraný, napůl dokumentární film. Spolu s dobovými trendy se tvorba skupiny postupně posunula od kytar k syntezátorům a částečně nasála disco aranže. Stále ale platilo, že ABBA rovná se chytlavé melodie, suverénní projev obou zpěvaček, precizní producentská práce a velmi vstřícný přístup k fanouškům.

První neshody a konec skupiny


ABBA v Rotterdamu v roce 1979, Wikimedia Commons

Přes veškerý úspěch a neutuchající tvůrčí potenciál se však na konci 70. let uvnitř skupiny projevily osobní neshody a z partnerů a manželů se postupně stali „jen“ kolegové. I tak ale dokázala ABBA frčet na vrcholu ještě zhruba dva roky, z té doby pochází hity jako „Chiquitita“, „Voulez-Vous“, „Gimme! Gimme! Gimme!“ a především hořce osobní a přesto vznešená píseň „The Winner Takes It All“. Když už to dál společně nešlo, ABBA se v roce 1982 po vydání ceněného alba „The Visitors“ rozloučila. Agnetha Fältskog i Anni-Frid Lyngstad pak měly v 80. letech ještě každá svou krátkou sólovou kariéru, pánové Ulvaeus s Anderssonem se začali plně věnovat skladatelské a producentské práci. Kromě jednorázového a fanoušky vřele přijatého projektu Voyage z roku 2021 se už ABBA nikdy po svém rozpadu dohromady nedala. Což nic nemění na faktu, že se svým odkazem zařadila mezi největší monumenty historie populární hudby, stala se ikonou 70. let a mj. dokázala, že ke globálnímu úspěchu není nutné pocházet z Anglie či Ameriky.

Připravil Jan Mládek, Hudební oddělení Ústřední knihovny

Mohlo by vás zajímat

ABBA má ve fondu hudebního oddělení své pevné místo a je zastoupena poměrně značným množstvím titulů, ať už jde o audionahrávky na CD, všemožné knižní publikace od zahraničních i tuzemských autorů nebo v neposlední řadě o notové materiály.

Atributy k fotografiím:

SDÍLET NA FACEBOOKU