Jaroslav Seifert a jeho Všecky krásy světa

23. 01. 2026

Portrét Jaroslava Seiferta v perexu od Cyrila Boudy, použito se svolením Marka Boudy.

Letos v lednu si připomínáme 40. výročí od smrti nejslavnějšího českého básníka Jaroslava Seiferta. Slovo nejslavnější je tu oprávněně – je to jediný český literát, který získal Nobelovu cenu za literaturu. Bylo to v roce 1984, v době, kdy jeho dílo takřka nevycházelo. A pokud ano, byly to dříve vyšlé tituly v malých nákladech. Důvod byl jasný - Seifert jako jeden z prvních podepsal Chartu 77. I když se vládnoucí strana snažila Seiferta izolovat, lidé na svého milovaného básníka nezapomněli. Jeho nové básně kolovaly mezi lidmi v mnoha opisech.

V den, kdy byla Jaroslavu Seifertovi udělena Nobelova cena (11. října 1984), byl zrovna hospitalizován ve Vinohradské nemocnici. Ihned poté mu na chodbu před pokoj nasadili dva příslušníky STB v bílých pláštích, kteří si každou návštěvu zapisovali. Taková to byla tehdy doba. I způsob oznámení v našem tisku zcela odpovídal tehdejšímu režimu. Zatímco všechny hlavní evropské deníky přinášely vedle zprávy o udělení ceny i básníkův životopis či medailon doplněný fotografií, v Rudém právu to byla jen lakonická zpráva o rozměru 3,5 x 5,5 cm na předposlední straně.

Básník vzpomíná

Obálka exilového vydání z roku 1981

My se dnes zastavíme u jeho prózy nazvané Všecky krásy světa, která přináší Seifertovy vzpomínky. Vedle příběhů, které sám prožil a událostí, jejichž byl svědkem, tu básník vzpomíná na řadu českých umělců a spisovatelů první republiky, ale i poválečné doby. I když je to próza, ani na chvilku se nezapře, že ji psal básník, člověk bytostně optimistický. V celé knize není ani stopa hořkosti nebo zlomyslnosti. Jen málokterý český spisovatel dokázal své pocity přenést na čtenáře tak jako Seifert, člověk veskrze pozitivní. Vždyť nejčastěji používanými slovy v této knize jsou krása, dobro, láska.

Tady je ukázka z kapitoly věnované Mariánským Lázním:

…..I vznosná, přeludně krásná a rytmicky plynoucí architektura kolonády, připomínající spíše vysoký skleník pro palmy a vznášející se orchideje, je otevřena do stromů a z odstupu splývá svými železnými krajkami s jejich zelení. A když je naplněna lidmi, rozhučí se jako krásná, gigantická lastura. A do toho hudba. A do té hudby tichý smích na rtech žen, jako když se poupě otvírá. Byl jsem tam vždycky šťasten.

První stránky knihy vznikly původně jako doprovodné texty k fotografiím zimní Prahy fotografa Oldřicha Rakovce. Jakmile se Seifert vrátil ve své mysli do starých dob, proud vzpomínek již nešlo zastavit. Jedna vzpomínka dala vznik další a nakonec se text rozrostl natolik, že vydal na rozsáhlou celou knihu. Ta vznikala v letech 1977 – 1980. O svých memoárových textech básník říkával, že nepíše paměti, ale vzpomínky rozdrobené "do malých příhod a příběhů, většinou rozmarných, ale i teskných a pochmurných".

Samizdat a exilové vydání

Strojopis samizdatové edice Česká expedice

Jaroslav Seifert poslal rukopis koncem 70. let do nakladatelství Československý spisovatel, ale příliš nevěřil, že by mu knihu vydali. Nejen proto, že upadl v nemilost, ale také kvůli mnoha láskyplně popsaným současníkům, které chtěla strana vymazat z historie. Nikdo mu ani neodpověděl. Dal tedy text knihy k dispozici svým přátelům. Tak vznikly opisy pořízené na psacím stroji, za kterými stáli lidé z České expedice, což byla samizdatová edice. Všechny krásy světa v této podobě mají dva díly (každý v pěti svazcích). První z roku 1980 se jmenuje Co zavál sníh, druhý o rok pozdější pak Eós, bohyně ranních červánků. Česká expedice měla různé ediční řady, Seifertovy vzpomínky vyšly v Edici Hlas, která přinášela především vzpomínkové texty.

Všechny krásy světa vyšly v roce 1981 spoluprací dvou exilových nakladatelství - Sixty Eight Publishers v Torontu a Indexu v Kolíně nad Rýnem. Bylo to v září, u příležitosti básníkových osmdesátých narozenin.

Oficiální vydání v Československu

Obálka vydání z roku 1982

V roce 1982 přece jen vydalo Seifertovy vzpomínky nakladatelství Československý spisovatel, ale ve značně změněné podobě. V. Moravius v knize Šel básník chudě do světa uvádí, že bylo vyškrtnuto celkem devět kapitol a ve dvanácti byla dalších byla vypuštěna jména, věty i celé odstavce. Ze jmenného rejstříku zmizelo 83 jmen. Byli to ti, kdo buď emigrovali, nebo upadli v nemilost. Necenzurovanou verzi si mohli naši čtenáři přečíst až v roce 1992. Od té doby vyšla kniha několikrát a je možné si ji poslechnout i na CD.

Připravila Jana Kozáková, Oddělení vzácných tisků.

Mohlo by vás zajímat

Pokud by vás zajímalo exilové vydání, je možné si jej přijít prohlédnout do Oddělení vzácných tisků.

Chcete si knihy a časopisy prohlédnout? Můžete se také objednat do oddělení vzácných tisků. Do vzácných tisků je třeba se předem objednat. Badatelna je přístupná všem objednaným čtenářům Městské knihovny v Praze starším 18 let, kteří nemají vůči knihovně peněžitý dluh nebo nevrácenou výpůjčku, jejíž výpůjční lhůta už uplynula. Objednat tisky je třeba nejméně 48 hodin předem. Po objednání čtenáři přijde potvrzující e-mail a pak může přijít do badatelny.

Jak se k nám dostanete? Tramvají číslo 1, 2, 25 do zastávky Střešovická vozovna nebo tramvají číslo 22 do zastávky Brusnice. Z tramvajové zastávky Brusnice zabočit do ulice U Brusnice (podél tramvajové trati), budova se nachází na konci ulice po pravé straně.