Miles Davis | Městská knihovna v Praze

27. 05. 2026

26. května 2026 jsme si připomněli 100 let od narození Milese Davise.

Existuje spousta hudebních legend, u jejichž nahrávek je už po prvních tónech jasno, o koho jde, mají zkrátka svůj nezaměnitelný zvuk. Ne tak Miles Davis. U něj lze bezpochyby a se souhlasem celého světa říci, že byl možná tou největší legendou moderního jazzu, ale nějaké přesnější trvalé označení už naráží na Davisovu všestrannost, schopnost hledání a propojování stylů, případně na známý výrok, že i cesta může být cíl. Miles Davis se narodil právě před sto lety.

V samotném epicentru jazzu

Tommy Potter, Charlie Parker, Max Roach, Miles Davis a Duke Jordan v srpnu 1947

Na svět přišel ve městě Alton ve státě Illinois. Původem se tedy neřadí do zástupu afroamerických hudebních velikánů pocházejících často z tvrdých podmínek amerického Jihu. Miles Davis byl naopak „seveřan“ z dobře zajištěné rodiny zubaře a učitelky hudby. Hudební talent začal projevovat už coby teenager a v roce 1944, v pouhých osmnácti letech, odešel do New Yorku, aby tam hudbu studoval. Především se ale díky tomu octl v samotném epicentru tehdejší tamní jazzové revoluce. Byl tak nablízku jazzovým veličinám, jakými byli například saxofonista Charlie Parker nebo trumpetista Dizzy Gillespie a dalším, kteří tvořili nový fenomén moderního jazzu – bebop. Davis se svojí trubkou ale už v těch letech zatoužil zkoumat nové možnosti a postupy. Z jeho nahrávek z konce 40. let vyšlo později album nazvané Birth of the Cool, jakýsi základní kámen stylu zvaného cool jazz.

Padesáté roky byly pro Milese Davise prvním skutečným obdobím umělecké hojnosti a érou, kdy naplno zazářila jeho genialita. I když vše nebylo zdaleka tak růžové a hvězdné, mimo jiné byl zmítán drogovou závislostí, přesto z této dekády pocházejí další významné počiny jazzové historie – alba ´Round About Midnight (1957), Milestones (1958) a především pak deska Kind of Blue (1959) považovaná mnohými za vůbec nejzásadnější jazzový milník všech dob, na kterém Miles Davis předvedl svou nadčasovost.

Spolupráce s těmi nejlepšími a Bitches Brew

Davis při vystoupení v Antibes ve Francii v červenci 1963

V neúnavném hledání dalších nových cest a spojení pokračoval Miles Davis i v letech šedesátých. Doba, která se stala naprosto klíčovou a určující především pro populární hudbu, nemohla nechat Davise klidným. Začal spolupracovat s dalšími mistry jazzového řemesla – saxofonistou Waynem Shorterem, pianistou a skladatelem Herbiem Hancockem nebo bubeníkem Tonym Williamsem, kteří byli věkem blíže nově nastoupené generaci muzikantů. „Bílá“ hudba na obou březích Atlantiku burácela a kvetla novými odnožemi rocku a popu, afroamerická scéna začala vedle už zavedeného soulu a R&B objevovat kouzlo raného funku. To vše Miles Davis bedlivě sledoval, a protože ustrnout v již ozkoušeném zkrátka bylo proti smyslu jeho chápání tvorby, výsledkem dalšího spojování stylů se stalo v březnu 1970 vydané album Bitches Brew. Ve své době šlo o naprosté novátorství, se kterým si kritika a fanoušci skoro až nevěděli rady. Na nahrávce zněly elektrické kytary i elektrické piano, leckdo křičel, že jde o zradu jazzu. Čas ovšem kvality Bitches Brew prověřil a dnes je album považováno za jedno z nejvlivnějších napříč žánry. Kromě toho pomohlo prorazit dalšímu novému stylu typickému pro nastávající dekádu – jazzrocku.

Sedmdesátá léta byla ale jinak pro Milese Davise spíše dobou útlumu. Další osobní krize a zdravotní trable ho načas vyřadily z provozu. Vrátil se v osmdesátkách a nadále se odmítal opakovat. Éra typická neonovým zvukem syntezátorů a nastupující elektronické hudby mu opět byla inspirací. Přesto se dá považovat konec Davisova příběhu za předčasný – zemřel v září 1991 v pětašedesáti letech vinou komplikací způsobených mj. dlouholetými dýchacími obtížemi. Devadesátá léta tak už Miles Davis objevovat nestačil, přesto je jeho hudební a celkově umělecký odkaz jedním z nejvýznamnějších kulturních pomníků dvacátého století. Jeho autorská a muzikantská rozmanitost a touha hledat a zkoušet dodnes inspiruje další generace hudebníků a nepřestává bavit nové a nové posluchače.

Připravil Jan Mládek, Hudební oddělení Ústřední knihovny.

Mohlo by vás zajímat

Davis při vystoupení ve sportovní hale Töölö (Messuhalli) v Helsinkách ve Finsku v říjnu 1964

Fond Hudebního oddělení Ústřední knihovny disponuje poměrně velkým množstvím CD titulů mapujících celou kariéru Milese Davise, jeho skladby jsou obsaženy i v nejednom notovém titulu a jeho osobnost je tématem také vybraných titulů knižních.

Půjčte si nahrávky Milese Davise

Atributy k fotografiím

Perex: Miles Davis v roce 1956, Tom Palumbo from New York City, USA, CC BY-SA 2.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.0>, prostřednictvím Wikimedia Commons.
Tommy Potter, Charlie Parker, Max Roach, Miles Davis a Duke Jordan v srpnu 1947, William P. Gottlieb, Public domain, prostřednictvím Wikimedia Commons.
Davis při vystoupení v Antibes ve Francii v červenci 1963, Mallory1180, CC BY-SA 4.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0>, prostřednictvím Wikimedia Commons.
Davis při vystoupení ve sportovní hale Töölö (Messuhalli) v Helsinkách ve Finsku v říjnu 1964, Reijo Koskinen / Lehtikuva, Public domain, prostřednictvím Wikimedia Commons.