Městská knihovna v Praze

Pete Townshend

16. 05. 2025
V pondělí 19. května 2025 si připomínáme osmdesáté narozeniny Peta Townshenda, legendárního kytaristy a člena skupiny The Who.

 


Jedním z hudebních jubilantů letošního května je osobnost, jež je v rockových dějinách považována za jednu z nejvýznamnějších, přesto není jeho jméno – řekněme přinejmenším mimo angloamerické hudební prostředí – široké veřejnosti tolik známo. Skoro se nabízí přirovnání k názvu kapely, jejíž byl a vlastně dodnes je nezpochybnitelným leaderem – The Who, tedy Kdo? Kdo je Pete Townshend, který slaví 19. května své osmdesátiny…?

Hudební rodina

Pete Townshend


Pete Townshend, The Who, Toronto Maple Leaf Gardens, říjen 1976

Pete Townshend je ze všeho nejvíce kytaristou a autorem písní. Narodil se pár dnů po skončení druhé světové války v západním Londýně do hudební rodiny. Jeho otec hrál na saxofon v armádním jazzbandu RAF, matka byla zpěvačkou. Samotného Petea začala hudba zajímat někdy na přelomu 50. a 60. let, se svým spolužákem Johnem Entwistlem se pokusili založit jazzovou formaci, brzy jejich původní zájem ovšem překryl nastoupivší rock and roll. V roce 1961 se oba postupně přidali ke kapele Detours, ve které se setkali s budoucím zpěvákem Rogerem Daltreym. Tím byly položeny tři ze čtyř základních kamenů pozdější legendy. Skupina prošla několika změnami sestav i názvu (a stihla také například vydat neúspěšný singl), až se na konci roku ´64 definitivně rozhodla pro označení The Who. To už seděl za bicími živelný mladík Keith Moon a kapela byla kompletní.

The Who – mods a divokost

The Who – mods a divokost


Anglická rocková skupina The Who, na snímku z roku 1965. Zleva doprava: John Entwistle, Roger Daltrey, Pete Townshend a Keith Moon

Jejich tehdejší manažer se snažil skupinu prezentovat coby představitele subkultury tzv. mods, což byla jakási fajnovější mládež libující si v kvalitním oblečení, jízdě na skútru a poslechu jazzu či R&B. Sami Who měli na plakátech slogan „maximum R&B“, avšak převzatý repertoár kapela začala záhy měnit na původní tvorbu. Ještě ne dvacetiletý Townshend se totiž projevil jako zdatný skladatel. Průlom nastal v pětašedesátém po sérii tří singlů, z nichž především ten poslední My Generation zboural hitparády a utvrdil širokou fanouškovskou obec, že Beatles a Rolling Stones mají novou, vydatnou konkurenci. Dynamický projev nového objevu britské scény lákal a „skandální“ image Who byla navíc přiživována typickým zakončováním koncertů, kdy členové kapely vždy zdemolovali veškerou aparaturu i své nástroje. Tím hlavním, co The Who nabízeli, byla ale především jejich hudba. Kapela se rychle prosadila i za oceánem a její tvorba začala být brána vážně. Na rozdíl od výše zmíněných rivalů, kde písně psali pokaždé nejméně dva rovnocenní autoři, pro The Who dodával nový materiál takřka výhradně Pete Townshend sám. Stylově se Who zařadili do tehdejšího řízného kytarového rocku, kterému ale nikdy nechyběl originální aranžérský nápad. Po „My Generation“ následovaly v letech ´66 až ´67 další singlové hity (Substitute, I´m a Boy, Pictures of Lily nebo I Can See for Miles) a především koncepční dvojalbum Tommy vyprávějící ucelený příběh postiženého chlapce. To se psal rok 1969 a Who už byli bez debat považováni za jednu z nejdůležitějších formací končících šedesátek.

Ve znamení rockové opery

Ve znamení rockové opery


The Who v původní sestavě vystupují v Chicagu. Zleva doprava: Roger Daltrey, John Entwistle, Keith Moon, Pete Townshend

Townshendova invence ovšem nepolevovala a plynule se přelila i do let sedmdesátých. The Who zostřili i obohatili svůj zvuk a v jejich tvorbě se začal mísit hard rock s art rockem. Výsledkem bylo památné album Who´s Next (1971) a hlavně tři roky nato vydaná další „rocková opera“ Quadrophenia mající ambici navázat na velebeného Tommyho. Oba tyto projekty kapela hrávala pravidelně v ucelené formě i naživo. V půlce sedmdesátek tak už z původních „výtržníků“ byla uznávaná značka na úrovni těch největších rockových hvězd. První těžká ztráta ale přišla v září 1978, kdy zemřel bubeník Keith Moon, jenž dojel na podlomené zdraví zapříčiněné bohémským způsobem života. Who pod Townshnedovým uměleckým vedením pokračovali i tak dál, posunuli společnou kariéru i kousek do osmdesátých let, ale v roce 1983 se jejich příběh poprvé dočasně uzavřel.

Sólová dráha

Pete Townshend v roce 2008


Pete Townshend v roce 2008

Pete Townshend pokračoval dál sólově, což mu coby zkušenému autorovi nedělalo potíž, navíc se ve své nové tvorbě logicky posunul i do pěvecké role. Jeho sólová diskografie už ale nikdy nedosáhla takových úspěchů jako jeho předchozí práce s Who. Slavná kapela se zkusila během osmdesátých a devadesátých let několikrát vrátit na pódia, k trvalému comebacku pak došlo až zhruba na přelomu nového tisíciletí. V roce 2002 zemřel baskytarista John Entwistle a od té doby pokračují The Who jako duo tvořené tandemem obou původně nejvýraznějších person celé sestavy – zpěvákem Rogerem Daltreym a Petem Townshendem. Oba velezkušení matadoři dodnes pořádají koncertní turné, na kterých spolu s doprovodnými muzikanty v tom nejlepším slova smyslu oživují legendu The Who coby jeden z pilířů britského i světového rocku.

Připravil Jan Mládek, Hudební oddělení Ústřední knihovny.

Mohlo by vás zajímat

Hudební oddělení disponuje poměrně slušnou nabídkou zvukových nosičů z diskografie The Who a nabízí též například původní autobiografii Petea Townshenda s názvem Who I Am.

Atributy k fotografiím

Sdílet